Listopad 2012

Alexandra Burke Feat. Flo Rida - Bad Boys

20. listopadu 2012 v 18:19 | Pája |  Music
jedna taková starší písnikčka,ale chytla mě i teď

Mandrage - Mozek

18. listopadu 2012 v 10:39 | Pája |  Music

Pojď do mých snů

16. listopadu 2012 v 17:16 | Kajša |  Básničky
Tak další básnička.. Snad se líbí! Pac Kajšula ==D (Né, dělám si srandu, takhla bárbínovsky se nepodepisuju..)

Vtáhnu tě do svých snů.
Snů o lásce, pláši, smíchu,
do teploučkých letních dnů,
do zimy, deště, vichru.

Pojď, a neměj strach!
Teď se nemáš proč bát,
teď i v nejhorších tmách,
najdeš kousek světla.

Chyť se mé dlaně,
zapomeň na nářek,
tak je to správně,
-schov se do polštáře.

Je lepří než přítel,
nikdy nemá námitky,
ač nepřidá na síle,
nevezme naděje zbytky.

Jan Bendig - "Sweet 17"

14. listopadu 2012 v 21:12 | Pája |  Music

Už tě snad nemiluji..

12. listopadu 2012 v 6:31 | Kajša |  Básničky
Čauky lidičky, já si prostě nedám pokoj a budu vás tu týrat svými básničkami. Snad se na mě moc nezlobíte...Mrkající

No tak se otoč!
Ano, jsem za tebou.
Prosím, řekni mi proč,
proč jsem ti lhostejná,
na mostě si říkám: "Skoč!"
a šanci má jen ona.
V tvých očích víla,
ale snadno se na svět,
růžově dívá,
za růžovými brýlemi,
to nepoznáš hned,
víla i v draka se změní.
Pak ti budu dobrá,
ale už nemám zájem!
tvých očí barva modrá,
už není jako nebe.
Tak pojď zpátky na zem,
já už nemiluji tebe!

P. S. Kdyby si náhodou někdo myslel, že jsem nešťastně zamilovaná, tak ne-e!! =))

Adéle - Skyfall

12. listopadu 2012 v 6:14 | Kajša |  Music

Leona Lewis - I Will Be

9. listopadu 2012 v 16:59 | Pája |  Music

Avril Lavigne - My Happy Ending

8. listopadu 2012 v 21:30 | Pája |  Music

Avril Lavigne - Innocence

8. listopadu 2012 v 21:27 | Pája |  Music

Děsivá poznání - 2. kapitola

7. listopadu 2012 v 19:38 | Kajša |  Děsivá poznání
Z toho večera si pamatovala jen málo. Vzpomínala si, že na ni promluvila máma a odvedla ji do postele. Pak jen šálek mátového čaje a.. spousta mrtvých těl.
Vzbudil ji zas ten hlas. Správně, Dcero. S trhnutím se posadila a do očí jí vhrkly slzy.
Musela se s tím někomu svěřit, ale komu? Rodičům? Jen by se jí vysmáli. Ondrovi? Jasně, a zkazit všechny ty úžasné chvilky s ním. Ale možná.. Laurie. Byly nejlepší kamarádky už od třetí třídy a bezmezně si věřily.
Sáhla pod polštář pro mobil a poívala se na displej. Půl osmé ráno. V této době si Lucillina kamarádka ještě spokojeně spala a budit ji bylo stejně bezpečné jako čistit zuby rozzuřenému tyrovi.
Luciile se pokusila také usnout, ale na spánek už prostě neměla náladu. Vstala a šla vysmýčit ledničku. Boužel tam nenašla nic, co by ji uchvátilo, a tak se rozhodla pro nebezpečně zdravé cereálie Müsly.
Asi za půl hodiny se přistihla, jak nepřítomně zírá do zdi a konečky vlasů si namáčí v mléku. Povzdechla si a pustila se do jídla.
♥♥♥
Lucille zavolala Laurie, aby se sešly u Klementova parku. Měly to obě stejně daleko a navíc tam nikdo nechodil, takže se nemusely bát, že je někdo uslyší.
"Ahoooj!" protáhla Laurie a dívky se objaly. "Cos' mi potřebovala tak důležitého?"
"No," Lucille si odkašlala a pokusila se kamarádce vylíčit svou situaci.
Když skončila, Laurie na ni jen zírala s otevřenými ústy.. "Děláš si pr.. srandu?"
Lucille jen bezradně zakroutila hlavou.
"Ale Lus!" málem vykřikla Laurie. "to je přece strašně nebezpečný! Musíme to někomu říct. Přinejmenším tvým rodičům. Musím s tím přece něco udělat. Víš, mám o tebe strach."
Lucille si vzdychla. Přesně toho se bála, ale najednou jí to přišlo jako dobrý nápad. Říct to mámě. Proč to neudělala dřív?

Děsivá poznání - 1. kapitola

4. listopadu 2012 v 18:35 | Kajša |  Děsivá poznání
Lucille se prohlédla v zrcadle. Ondrovi se líbí, když jí černé kudrny splývají volně až k pasu. Co se mu na mně líbí? pomyslela si. Oblékla si tmavě modrou košili zdůrazňující její křivky. Nebyla vychrtlá, ale ani tlustá. Měla perfektní postavu. I přesto si jí většina kluků nevšimla. Ondra byl naprosto dokonalá vyjímka.
Povzdechla si a v rychlosti na sebe šplíchla trošku voňavka PlayBoy. Nervózně seběhla schody, zbrkle si oblékla mikinu a otevřela skříň. Pak se zastavila a sama pro sebe se zasmála. Nikdy by nepřiznala, že kvůli němu tolik spěchá.
Vyšla ze dveří. Neušla ani dvacet kroků, když uviděla vysokého kluka sportovní postavy. Svého kluka.
Objali se. Ondra ji hladil po vlasech a chvíli nic neříkali. Pak jí tiše zašeptal do vlasů: "Miluju tě."
Lucill se usmála a přitiskla ho k sobě ještě pevněji. "Já tebe taky," vydechla.
O pár sekund, minut nebo hodin později se chytili za ruce a vyrazili dál od Lucillina domu.
"Kam půjdem, Lucy?" zeptal se po krátkém úseku Ondra.
Lucille se na něj usmála. "Mně je to jedno, hlavně, když tam budeš ty!"
♥♥♥
Domů se vrátila přesně na smluvený čas. Máma po ní házela spiklenecké pohledy a táta se snažil být vtipný vtipy o koňském salámu. Z toho se chtěla vykroutit co nejříve.
Po večeři šla do svého pokoje a zavolala své nejlepší kamarádce Larie. Slíbila jí, že hned, jak bude mít první rande, kde nebude oxidovat nikdo další, zavolá jí.
"Ahoj Lau," pozdravil.
"Čauky! Tak co Ondra?" vychrlila na mě. Lucille se tiše zasmála.
"No.."
"Hej!" vykřikla Laurie. "Povídej! A chci slyšet podrobnosti."
"Bylo to.." Lucille se zasnila. "pěkný.. On je tak skvělý!"
"Líbali jste se?" vyslýchala Laurie dál. "A umí francouzsky?"
"Ten umí francouzsky, až by ses divila!" informovala ji a obě dívky se zachichotaly.
"A co Ríša?" pokračovala Lucille.
"No tomu bys nevěřila!" řekla Laurie s nadšením malého dítěte. "dneska mě pozval na večeři a pak mi dal dva lístky na Kryštofy!"
"Jé! Ty máš štěstí!" odpověděla jí. "Lau, už musím končit, jinak zase skončím bez kreditu. Pa."
Laurie se také rozloučila a ukončila hovor.
Lucille teď toužila po jedíném - horké sprše.
Došla do koupelny, rozčesala si vlasy a.. Při pohledu do zrcadle strnula hrůzou. Něčím červeným, a Lucille si netroufala hádat, čím, tam bylo napsáno:
Sladké sny, Dcero!


Avatar-film :D

4. listopadu 2012 v 10:35 | Pája |  Mišmaš
Trailer:



Obsah :
Avatar před námi otevírá neuvěřitelný svět za hranicemi naší fantazie, svět střetu dvou naprosto odlišných civilizací. Nově objevená vzdálená planeta Pandora je mírumilovné místo s obyvatelstvem - Na'vi, žijícím v souladu s divukrásnou vegetací planety. Posádka vyslaná ze Země na své průzkumné misi objeví na Pandoře velmi cenný minerál, který by měl na Zemi nevyčíslitelnou hodnotu. Pobyt na Pandoře je ovšem pro člověka možný teprve po vytvoření jeho genetického dvojníka, hybrida Avataru, který může být ovládán psychikou oddělenou od lidského těla a fyzicky odpovídá původnímu obyvatelstvu Pandory, které má fluorescentní modrou kůži a dosahuje 3m výšky. Na tuto náročnou misi je vybrán mezi jinými také Jake Sully (Sam Wothington), bývalý námořník, který byl při jedné ze svých předešlých misí paralyzován od pasu dolů. A právě šance opět chodit přiměla Jakea, aby se do programu Avatar přihlásil.

Průzkumná mise je vyslána a po přistání na Pandoře je zcela ohromena úžasnou rozmanitostí místní vegetace. Stromy dosahují výšky mrakodrapů a světélkující prales je plný nádherných tvorů, které jste nikdy neviděli, ale také hrozných prehistorických predátorů. To je jen zrnko překvapení, které posádku čeká. I když se zdá, že po počáteční nedůvěře lidí Na'vi se posádce podařilo adaptovat a také získat prostor pro diplomatickou misi, pandořané se rozhodně nehodlají nechat kolonizovat a dojde ke tvrdému střetu. Jake, který se postupně sblížil s místním obyvatelstvem, a především s místní princeznou Neytiri, stojí před rozhodnutím, za koho bojovat ve finální bitvě, která má rozhodnout o osudu a vývoji celého světa.

Tak mě tak napadlo sem dát film avatar a mimochodem kdo se ne něj včera večer díval ???!!!

VOXEL - HITMAKER

4. listopadu 2012 v 10:30 | Pája |  Music
tak jsem se sem rozhodla dát tuto písničku me se líbí nevím jak vám :)

Magic Night 2.!!!!!!

3. listopadu 2012 v 8:23 | Pája |  Příběhy
Tak je tu další a zarověn poslední část Magic night.
Seděla jsem ve svém pokoji a snažila jsem se přijít na to co se to se mnou stalo,že nemůžu zapomenout na Deniho.Celý týden jsem na něj myslela.Stačilo si jen vzpomenout na ty dny kdy jsme byli spolu i s Eve a smáli jsme se pořád.Bylo nám dobře.Přemýšlela jsem i nad tím jestli jsem se do něj nezamilovala,protože mi to tak připadalo.Na Roberta už jsem v celku zapomněla,byl mi teď v celku ukradený,Vykašlal se na mě a já jsem si řekla,že bych se měla vykašlat na něj.
Uvědomila jsem si,že mi nestojí za to se kvůli tomu trápit.Dokonce jsem se mu postavila i ve škole což byl první krok jak na něj a lásku k němu zapomenout.
Prudce jsem se vytrhla z přemýšlení,abych zjistila kolik je hodin.Bylo přesně 18:30.Už jsem dávno měla vyrazit na tramvaj,protože mi cesta tramvají do centra trvá většinou tříčtvrtě hodiny.
Vstala jsem z doměnkou ,že se obuju a půjdu na tramvaj vzala jsem si tašku a vyrazila po schodech dolů do předsíně pro boty.Trvalo mi asi 5 minut než jsem se obula a oblékla,potom jsem vyrazila na zastávku.
Zdálo se mi divné,že tramvaj jede přesně na čas v 18:40,protože takhle nikdy nejezdí.Nastoupila jsem do tramvaje,která jela přímo až do centra.V tramvaji moc lidí nebylo což nebylo zas tak divné napadlo mě,že už tam nejspíš budou masa lidí.Je ohňostroj co bych čekala.
Dojela jsem na zastávku.Konečně.Konečně ho zase uvidím slyšela jsem hlásek v hlavě a opravdu jsem se na Deniho těšila.
Hned jak jsem se dostala na ostrůvek tramvaje jsem začala hledat svoje dva kamarády.Prodírala jsem se lidma,kterých tu bylo v chumlech požehnaně.Konečně jsem je našla.Oba dva stáli přímo vedle sloupu od lampy a o něčem debatovali.Když si mě všimli zmlkli a upřeli na mě oba pohled.
"Ahoj Báro!"řekli oba dva naráz.
"Ahoj Tak co jdeme na náměstí chvíli se projít?"zeptala jsem se.
Deni přikývl.
"Jasně!"řekla nadšeně Eve.
"Fajn tak jdeme"pobídla jsem je k chůzi a potom vyšla za nimi.
Došly jsme na náměstí.To bylo jakžtakž v pohodě.Všichni lidi byly rozprchnutí po obchodech a stáncích,kterých tu bylo požehnaně.
"Jdeme se projít mezi stánkama?"zeptala jsem se váhavě.
"Jo jasně"zareagovala okamžitě Eve.Deni opět jenom přikývl,ale nic neřekl.
"První tam."Zažadonila Eve a ukázala na stánek s perníkovými srdcemi.Usmála jsem se.
"Jak chceš."pronesl Deni.Konečně promluvil,dneska byl až moc zamlklý.
"Fajn"přikývla jsem a koutkem oka pozorovala Deniho.
Došly jsme ke stánku.Deni byl zase až moc ticho.
"Báro můžu si s tebou promluvit?"pošeptal mi do ucha Deni.
"Ale co Eve.?"zeptala jsem se nechtěla jsem být s Denim osamotě.
"Ona o tom ví !"vysvětlil"Prosím Báro."
"Dobře ,ale hned se vrátíme je ti to jasné že jo ?"ujišťovala jsem se
"Jasně"Potom co to řekl mě vzal jemně za ruku a táhl mě pryč.
jeho dotyk ve mě vyvolal neovladatelné teplo.3ířilo se mi celým tělem dokud jsme nedošly na místo kde jsme mohli být sami.pustil mou tuku a vzápětí se mi podíval do očí.
z jeho pohledu jsem rozpoznala,že to o čem se bavily s Eve se týkalo jeho a mě.
"No?O čem si chtěl mluvit."pobídla jsem ho.
" Nevím jak to vysvětlit tak to řeknu jednoduše."Polkl"Miluju tě Báro.Už hodně dlouho."
"Cože.?"vykulila jsem oči.
"Miluju tě "zopakoval.
"To vím,ale jak je to možné."Zavřela jsem oči.Byla jsem na rozpacích.Co mu mám na to říct.Vždyť ho taky milujěš Báro!řekl mi hlásek v hlavě.
"Taky tě miluju."Zamumlala jsem tak potichu,že jsem si nebyla jistá jestli mě vůbec slyšel.
Ale možná ano ,protože se ke mě vrhl a objal mě.Potom už jsem jen ucítila jeho sladké rty na těch mých.Bylo mi jasné,že už dlouho nevydržím vzdorovat. Nakonec jsem se tomu poddala.
Zbytek večera jsem strávila procházením se z Denim za ruku a s Eve,která se jen smála a hledala pro nás dva nějaké přívěšky lásky.I já jsem se smála a konečně jsem něco pochopila.
Za a)miluju jen Deniho b) Roberta jsem nikdy doopravdy nemilovala a za c) budeme spolu s Denim asi do konce života.
"Lásko mrkni na nebe"
Zvedla jsem hlavu a pozorovala jak se nebe plní barvami z ohňostroje.
Konec........

Magic night !!!

2. listopadu 2012 v 19:33 | Pája |  Příběhy
Našla jsem takový příběh jmenuje se Magic night-Magická noc.Je to jen na úvod,moc pěkná povídka :)

1 část:

Seděla jsem na lavičce před naším domem a poslouchala hluk kolem.Zdálo se mi to skoro nemožné,že jsme se s Robertem rozešli.Milovala jsem ho a to je co říct,protože jsem zatím nemilovala nikoho jiného než sebe.
Ještě si pamatuju náš poslední polibek onehdy v noci před tímhle domem. Do očí se mi nahrnuly slzy.Bylo mi to líto ,že se, se mnou rozešel.Hlavně mě ranilo když mi řekl,že si našel jinou holku se,kterou by rád byl místo mě ,ale bylo mu mě líto a tak se mnou zůstal.Neřád jeden,ale já ho stále miluju.Vystřídal mě za Vanessu z naší třídy tu hnusnou povrchní holku,která je panovačná a jen každému ubližuje.
Docela jsem si pobrečela a taky jsem se ve škole zhroutila,takže mě doktorka poslala domů dokud mi nebude lépe.
Prudce jsem sebou trhla a po tom úporném přemýšlení vstala z lavičky.Zatočila se mi hlava,ale ustála jsem to,ale konečně jsem se odhodlala udělat něco jiného než sedět venku na lavičce celý den a potom vyjít nahoru do pokoje zalehnout do postele a usnout.
Vzala jsem do ruky svůj mobil a začala jsem hledat číslo od Eve.Mobil začal vyzvánět.No tak Eve zvedni to!
Zvedla to.No konečně. Povzdechla jsem si.
"Ahoj zlato!"řekla tak smutně až jsem se zachvěla.
"Ahoj Eve."řekla jsem"můžeš se ke mě na chvíli stavit?"
"Možná .Kdy?"zeptala se zvědavě,ale stále tam byl ten smutný podtón.
"Za chvíli?"nasadila jsem tázavý tón.
"Přijdu. Za chvíli jsem tam."
"Dobře" odsouhlasila jsem.
Zaklapala jsem telefon a odbelhala jsem se vstupními dveřmi,po schodech do mého pokoje.
***
Za pár minut už jsem slyšela zvonek.Napřímila jsem se a vyřítila se z pokoje k vstupním dveřím jak nejrychleji to šlo.Došla jsem ke dveřím a otevřela je.
"Ahoj Báro!"usmála se Eve.
"Ahoj"oplatila jsem jí pozdrav a překvapeně jsem vykulila oči.Těsně za Eve se tyčil Deni. "Ahoj"pozdravil a nesměle se usmál.
"Ahoj!"řekla jsem a pozvala je neochotně dál oba dva.Sedli jseme si na velký Gauč do obýváku.
Já a Eve na kraje a Deni mezi nás.
"Jak to jde?" začala Eve.
"JO je mi líp,uvědomila jsem si že ke ničemu se kvůli Robertovi trápit když mě jen využil jako každou,která mu není dost dobrá".odpověděla jsem.
"Aha. Konečně jsi to pochopila."ozval se Deni a laškovně se pousmál.Neklidně jsem se vedle něj zavrtěla a pohlédla na Eve.
"Co tu vlastně dělá on?"Vystřelila jsem.
"Přišel se na tebe podívat.Měl o tebe stejnou starost jako já."vysvětlila stručně Eve.
"Aha"nuceně jsem přikývla na souhlas a znova jsem se zavrtěla vedle Deniho.Co to se mnou dneska je?srdce se mi rozbušilo a začalo se mi špatně dýchat.
Eve něco začala rychle mluvit,ale to už jsem byla zahrabaná do svých myšlenek a ty se teď týkaly Deniho.
Deni mi zaklepal na rameno.
"Posloucháš mě Báro"zeptala se nakvašeně Eve.
"Ani ne promiň co jso říkala?"omluvila jsem se.Deni se jen usmál a zadíval se mi do očí.Ty jeho krásné modré oči,S odstínem vodní hladiny v noci.Jsou tak krásné.
"Jestli v sobotu jdeš na ten ohňostroj do centra.?"zopakovala.
"Asi jo."řekla jsem váhavě.
"Je to o úplňku a bude tam i Robert s Vanessou.Deni i já jdeme"
Zamračila jsem se "Ano půjdu i když tam budou ti dva půjdu."
"Fajn tak se tam sejdeme o půl osmé jo ?"zeptala se a váhavě usmála.
"Dobře budu tam ne zastávce."
"Tak to je vše co jsem potřebovala a co ty něco potřebuješ."otočila se na mě Eve.
"Ne už ne"
"Tak my půjdem."Navrhl Deni.
"Fajn užij si zbytek týdne Báro."Eve se něžně usmála a potom se i z Denim oba dva zvedli.
Doprovodila jsem je ke dveřím,tam jsme se rozloučily.
Nakonec jsem odešla do svého pokoje a zůstala sama.


Ahojky !!!=)

1. listopadu 2012 v 19:39 | Pája |  Mišmaš
Ahojky!tento blog patří Mě-páji a kajši.
Budu tu psát příběhy fantasy a jiné,a taky tu budu psát články například--písničky, téma týdne atd...
Doufám,že se vám náš blog bude líbit a budete ho navštěvovat.


Pája

Děsivá poznání - Prolog

1. listopadu 2012 v 17:16 | Kajša |  Děsivá poznání
Tahle povídka bude o obyčejné holce, která.. No, to se dozvíte =) Píšu ji er formou.

První ranní paprsky se dotkly konečků jejích prstů. Pootevřela oči. Ležela na malé mýtince obklopené borovicemi a pokryté zeleným mechovým koberečkem. Zvedla se na loktech a trošku se rozhlédla. V okolí nebyly žádné známky života. Snažila se rozvzpomenout, jak se zde ocitla, ale čím více se snažila, tím více se v ní šířil ten pocit. Pohlcoval ji a nedovolil jí myslet na nic jiného. Každou čátečkou svého těla prodilo jedno šeptavé slovo. Zabij.
Ten hlas ji vyburcoval k tomu, aby vstala a vydala se hledat svou oběť. Nemusela jít daleko. Za necelých dvě stě metrů před sebou zahlédla blonďatého chlapce. Byl k ní otočený zády a očividně si jí nevšiml. Došla až k němu a přeslazeným hlasem promluvila.
"Ahoj," řekla ani nevnímala chlapcovo neklidné trhnutí.
Nemohla již déle čekat a vytáhla z kapsy nůž. Na chvíli jí hlavou probleskla myšlenka, jak se jí nůž do kapsy dostal,. ale tu hned zahnala. Vrazila mu nůž na místo, kde je srdce a chlapcovo tělo se skácelo k zemi.
Správně, Dcero, ozvalo se jí v hlavě a v tu ránu se probudila.
Tento se se jí už dál, jen nikdy nezašel tak daleko. Nechtěla, aby se jí něco takového zdálo, ale sny nelze ovlivnit.
Povzdechla si a znovu ulehla do postele. Proč se budí, když je sobota?

Čauky

1. listopadu 2012 v 16:26 | Kajša |  Mišmaš
Čauky lidičky,

tento blog patří mně - Kajši a Páji, kterou neznám a seznámily jsme se jen tak náhodně. Já sem budu psát básničky a příběhy s různou tématikou.Teda zas tak různou né - baví mě psát o čemkoliv nadpřirozeném, ale romantikou taky neopovrhnu!!
Snad se vám u nás bude lbit.

Pac a pusu

Kajša =)